Že kalkulačky po smrti odcházejí do křemíkového nebe už víme, ale kam se ubírají minimalizovaná okna? A kam mizí ta zavřená?
A co smazané soubory po vysypání koše? --- zeptal se Lukáš.
A já na to mám takovou teorii. Přesněji řečeno dvě, kdyby se náhodou ukázalo, že ta první je blbá.
No1: ve vesmíru se nachází jistý, konstantní, nicméně neznámý objem dat. Data jsou buď typ 1, nebo typ 0 - a znamená to, že jsou buď využitá, nebo nevyužitá. Celkový objem dat není známý, nicméně je faktem, že ve chvíli, kdy se ze všech nepoužitých dat (typ 0) stanou použitá, už žádná nová data nemohou 'vzniknout' - prostě se vypotřebují. To bude okamžik, kdy bude 'řečeno' vše. Data samozřejmě lze recyklovat nebo sdílet. Funguje to asi jako kdyz zkrátíte link na bit.ly - ať už to udělá někdo po vás nebo udělal před vámi, všichni použijete stejnou zkratku. (Díky za bit.ly, bez toho se mi to blbě vysvětlovalo!)
Takže data jsou pořád na svém místě, nikam nemizí, jenom se mění jejich charakteristika z nul na jedničky a z jedniček na nuly (zapomenuté informace, zavřená okna prohlížečů, vzpomínky mrtvých, vygumovaná slova).
No2: ve vesmíru se nachází neznámý objem dat, postupem času vznikají data nová a data nepoužívaná mizí v mimoprostorových kapsách. Tam dochází k jejich recyklaci a vyrábějí se z nich paměťová média.
