Naklikala jsem desátýho prosince v honkongu obal na noťas, kterej jsem
potřebovala o měsíc později jako dárek. Kdyby to přišlo do vánoc,
vůbec bych se nebyla zlobila, ale nebylo to nutný. Obratem mi přišel
mejl s předmětem "Potvrďte adresu". Dycky chodí. Tentokrát se ovšem
hodil, protože jsem tam zapomněla zadanou starou adresu, a tak jsem s
radostí klikla na čudl "Změnit adresu", nechala se poslat do systému,
změnila adresu a odeslala.
Za tři dny mi přišel mejl od nějakýho Franka, že potvrzuje příjem objednávky.
Mírně jsem se podivila, odepsala jsem mu obratem, že jsem MĚNILA
ADRESU, a to na základě žádosti o potvrzení adresy a na patřičném
formuláři, tak ať potvrdí změnu adresy, a ne příjem objednávky. Za
další dva dny Frank odepsal, že potvrzuje odeslání zboží. Na původně
zadanou adresu. Pomyslela jsem si něco o kokotech, do dotazovacího
formuláře na kvalitu služeb, kerej přišel obratem, jsem naklikala že
tyto stojí za hovno, a opustila myšlenku, že by to mohlo přijít do
vánoc, páč bylo sedmnáctýho.
Problém naklikané staré adresy nebyl zas tak velkej, protože na staré
adrese mám přece zaplacený tzv. dosílání (a navíc jsem ho v prosinci
prodlužovala), ale doba cestování balíčku se tím prodlužuje, žejo. Ale
tak času bylo dost.
Po vánocích jsem samozřejmě v honkongu naklikala i jiný věci (na
vánoce nám do jabkoskupiny přibyla destička, takže jsme nutně
potřebovali ten obal, co jsme si vyhlídli už v dobách, kdy jsme po
nejzbytečnějším nejpotřebnějším elektronickým zařízení kolektivně
slintali), který mezitím dorazily.
Obal stále nikde, ani na jedné z adres. Ve sledovacím systému stálo,
že je na cestě. Termín odevzdání dárku uběhl. Dva dny poté mi volal
obyvatel mé staré adresy, že mám ve schránce lísteček, že si mám do 14
dní dojít na poštu pro doporučenej dopis a nejistě pravil, že to
vypadá, že dopis je z Hong Kongu.
To už mě nasralo a jala jsem se volat na poštu - dosílání je dosílání
a dva dny předtím mi přišly tři doslaný reklamní brožury, z čehož
jasně plyne, že dosílání alespoň částečně funguje.
Na poštu jsem se pokoušela dovolat v pondělí odpoledne, uznávám, před
pátou hodinou, marně. Úterní dopoledne jsem strávila mačkáním čudlu
VOLEJ NA POŠTU. Nic. Přesněji, obsazeno. Asi pět hodin v kuse. V
kontaktech na webu české pošty ani kdekoli jinde není nic jinýho než
othle jedno telefonní číslo, ani blbej mejl tam nemají. Už jsem začala
vzpomínat, jestli fakt zrušili telegramy a jestli nezkusím telex, nebo
jak se to jmenuje, ale odpoledne se mi podařilo trefit moment, kdy
telefon konečně zazvonil. Po asi dvacátým zazvonění (no tak když už to
zvoní, přece to nepoložím!) to někdo zvedl. Hurá. Začala jsem
vysvětlovat, co chci. Nafasovala jsem telefonní číslo na vedoucí.
Dovolala jsem se vedoucí. Vedoucí se omluvila, že mají nový pošťačky a
ty v tom ještě nemají jasno. Rozhodla jsem se nevysírat s reklamníma
brožurama, kerý byly přeposlaný o dva dny dřív a optala se, co s tím
teda hodlají dělat. Vedoucí si nechala zopakovat jméno, nadiktovala
jsem jí adresu (kerou ofkóz mají v tom svým "systému" dávno zadanou),
ona se znovu omluvila a pravila, že mi druhej den zavolá.
Druhej den ráno zazvonila pošťačka a donesla přeposlanej balíček.
Vypadá to jako hepyend, co?
Ale není.
V balíčku nebyl ten obal co jsem si objednala. V balíčku byl obal s
objednacím číslem o jedno vyšším než ten můj. Kdyby nebyl tak hnusnej,
tak by mi asi nevadilo, že je na větší noťas než jsem chtěla, ale on
hnusnej je.
A tak jsem vyfotila obálku i obal, na honkonkských stránkách naklikala
cosi jako reklamace, odeslala to všechno do systému a teď uvidím, co
se stane. Jestli tam je pořád ještě Frank, počítám, že během dvou
měsíců mi na starou adresu přijde šest různých obalů na telefon jako
kompenzace a za půl roku mě někdo zažaluje, že jsem nezaplatila
nabíječku...