Dělám takový cyklický chyby
... a nedokážu se jich nijak zbavit.
Nevím čím to je, stařecká demence to ještě snad není, navíc to mám odjakživa, čili na nerozvážnost mládí to taky hodit nelze. Fakt nevim.
Ale hrozně mě to rozčiluje a udělám to pokaždé. Fakt pokaždé:
Když si naliju kolu z flašky, okamžitě se pokusím napít a vdechnu ty bublinky, co z toho valí -> rozkašlu se.
Jdu se podívat do trouby, jak je na tom to jídlo, a strčím tam hlavu -> ten horkej vzduch, co se okamžitě vyvalí, mi sežehne ksicht.
Při strouhání libovolné věci strouhám tak dlouho, že si ustrouhnu nakonec i kus prstu.
V kuchyni ve firmě se po každým zvednutí od odpadkáče narovnám a STRAŠNĚ se jebnu do palice o podkrovní roh. Už asi tak dvacet let, od té doby, co se dělalo podkroví. Neuklidňuje mě ani fakt, že totéž se stává naší mamince.
Když mám půjčený jedno ze dvou konkrétních aut, který mají zámek šaltrpáky, vždycky napřed nastartuju a PAK si vzpomenu, že to musím odemknout. Na tomhle mě zaráží především fakt, že u jiných dvou aut se mi to nestává, z toho jedno je až na SPZ, majitele a počet ujetých km totožné s tím, ve kterým se mi to děje.
Podobných nesmyslů vyvádím samozřejmě mnoho, ale tyhle jsou už evidentně v kategorii axióm. A já nechápu proč, a to mně vadí asi nejvíc!