Čekám. Čekám v Krči a mám psa. Vlezu za plot a tam ulice U kola. Mě zajímá proč, tak klikám. A hele:

Název "U kola" často souvisí s polohou někdejšího popraviště. Krčské ukola na rychlý poklik v telefonu nevidím, takže se na historii podívám doma do knihy. Ale našla jsem (ctrnactka.net) jinou zajímavou věc:

"Vila Kamila - Stavebníkem domu byl Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman). Když jako sedmdesátiletý ukončil svou advokátskou praxi v Semilech, společně s manželkou se roku 1913 rozhodli trvale usadit v Krči. Na manželčinu počest dostal dům jméno Kamila. Kamila Schönfeldová –Zemanová pocházela z bohaté židovské rodiny. Stašek se jako začínající advokát snažil Kamilu přesvědčit, aby se zřekla z existenčních důvodů židovské víry a nechala se pokřtít. Když pak mnohem později prvorozený syn Kamil (spisovatel Ivan Olbracht) psal svou krásnou povídku O smutných očích Hany Karadžičové z Goleta v údolí jistě měl na mysli i dávné rozhodování své milované matky. V Semilech tehdy jistě nešlo o tak drastické vyobcování z ortodoxní židovské komunity, jak se dočteme ve strhující próze z Podkarpatské Rusi, ale volba to jistě byla velmi těžká a bolestná. Antal Stašek si dobře rozuměl s Masarykem a po vzniku republiky pan prezident jezdil často do Krče na návštěvu. Cesta vedoucí dnešní ulicí Nad Havlem byla zcela nevyhovující, zvlášť, když začalo pršet. Kočár pana prezidenta a později i auto byly touto cestou značně poznamenány, a proto byla cesta vydlážděna a jezdí se po ní dodnes. Deska na průčelí vily připomíná i patnáct let, které v krčském domku prožila spisovatelka Helena Malířová, oddaná životní družka Olbrachta. Po dvaceti letech soužití, jemuž impulzivní, starší Helena Malířová věnovala vše, se s ní Olbracht dokázal zcela chladně rozejít a již v lednu 1936 se oženil s mladou absolventkou konzervatoře, která původně chodila do vily hrát na klavír starému pánovi. Ještě za dob Heleny Malířové vzpomínal Ludmila Vančurová na silvestry v Krči. Jeden z nich se odehrával podle scénáře Šest postav hledá autora. Byl zde Nikola Šuhaj, Karel Nový v čepici z kozí kůže prohlašoval, že je Kozlík z Markéty Lazarové A Ludmila Vančurová se přestrojila za Annu proletářku, chodila za Olbrachtem se slovy „Tati, tati!“ a doufala, že Olbracht pochopí, že rusá proletářka je jeho duchovní dítě. Tyto večírky pokračovaly i s novou paní po válce. Jejich dcera vzpomíná, že tatínek na jednom večírku představoval Horymírův skok, ale ten že nikdo neuhodl."

Kouknu pod nohy a hele:

- je tam. Masarykova dlážděná ulice Nad Havlem. Všechny okolní jsou škaredý asfaltošotoliny. Ha! Šlapu na stejný kočičí hlavy jako tatíček Masaryk!

A co vila Kamila, místo ujetých silvestrovských večírků? Domov zásadních postav české literatury (a je jedno že se nedají moc číst)? Je tady.

Sto metrů odsud stojí sada standardně škaredých paneláků. Dvacet metrů od Kamily kadí do křa náš pes.

Nemít v ruce internet, nikdy to nezjistím.

Tak proto, vážení. Proto do toho budu čumět i kdyby mi měla ruka umrznout, a proto nejspíš dostanete klepec v Labyrintu vědomostí.