1. Klidně se můžu přestat bát války typu druhá světová, s jejíž neustálou hrozbou jsme vyrůstali a která mě ještě pořád děsí ve snech (ano, třeba dneska). Válka, kde by přilítaly nečekaný bomby, kde by se lidi navzájem stříleli puškama a rodiny byly násilím rozdělený, už na našem území nebude. Můžu se začít bát jiné, technologicky vymakanější. A možná to zní blbě, ale dost se mně ulevilo.

2. Chlap v obleku, kterej po sedmé ráno volá "Počkéj!" na něco, co nevidím přes auta, pravděpodobně nevenčí psa, ale jde s dětma do školky. Jak se to... emancipace? Milé.

3. Na podzim všichni z nějakýho důvodu vytáhnou tmavě modrý, hnědý, černý a výjimečně temně zelený, rezavý nebo vínový oblečení. A pak se diví, že mají deprese. A taky vytřeštěně čumí na lidi, co se nebojí zářivých barev. No ták! Děláte si to sami!

4. Bydlení tři minuty od vlakovýho nádraží mě rozmazlilo natolik, že až dneska jsem si pořádně uvědomila, jak příjemný je mít nádraží patnáct minut od dveří - teda přesněji mít mezi zavřením dveří a usednutím v kupé těch patnáct minut.

5. Venku už fakt mrzne.