Pozoruju to už delší dobu a mám s tím čím dál míň soucitu.
Zdrobněliny. Postihlo to zdá se většinu populace (kromě mé rodiny a
kamarádů, z čehož vyvozuju, že jeblí jsou ostatní a ne my) a je jedno,
jestli to jsou slepice na mateřské, buzničky v růžovým triku nebo
drsňáci v montérkách.
Dneska jsem platila v obchodě - prodavačka se mě optala, jestli budu
platit hotově nebo kartičkou. Chlapec za pokladnou v obchodě s hadrama
doporučoval zákaznici nově dorazivší svetříky. Slib, že mi někdo pošle
mejlíka (tyvole tfuj, teď jsem si nablila do klávesnice) nebo
zprávičku je už celkem normální. Ani klasická otázka "Rohlíčků je
osm?" mě asi nepřekvapí. Ale ten drsnej chlápek v zamaštěným vohozu,
co seděl v dodávce nějaké topenářské firmy a do telefonu říkal "Já vám
volám kvůli tomu zlobivýmu kotlíku...", tak ten mě fakt dostal. Tenhle
svět už nezachrání ani Bruce Willis.